Green glasses

1.část-seznámení

Jsem Nikol Sypren. Bledá dívka s dlouhými hnědými vlasy a hnědýma očima. Už od děctví bydlím u mého strýčka Ricka Wandema. Máma s tátou zemřeli, když mi byli jenom dva roky. Zemřeli ve svém autě, když jeli do jejich oblíbené restaurace. Se strýčkem velice dobře vycházíme, ale kvůli mé pubertě se párkrát pohádáme. Jeho ženu Valerii mám moc ráda stejně tak jako jejich syna Theodora, který je o rok mladší než já. Bydlíme na kraji New Yorku kde je docela klid proti centru města. Blízko našeho domu je výborná kavárna a květinářství, odkud máme v domě plno květin, protože je teta Valerie zbožňuje. Nevím o pokoji kde by nebyla nějaká květina. Jinak je v domě taky hodně růžové barvi. Jediný pokoj ve kterém není růžová je Theodora, který je modrý s tmavým nábytkem, proto tam ani moc teta nechodí. Pak se ale nedivím že má v pokoji takový nepořádek a hromadu špinavého oblečení. Můj pokoj má růžovo květinové tapety a bílí nábytek, jako je třeba velká postel, šatní skříň, židle a psací stůl, kde mám svůj notebook. Ve skříni mám spoustu oblečení, které jsem buď po někom zdedila nebo mi ho koupila Valerie. Vetšinou si na sebe vezmu úzké džíny, nějaké triko a svetřík nebo mikinu. Nejvíce času trávím ve svém pokoji, kde si většinou čtu nebo se učím do školy. Ve škole mám docela dobré známky. Chodíme do jedné menší  střední školy poblíž, takže to nemám ani moc daleko od domu. Nejvíc mě baví ve škole Přírodopis, Matematika, Fyzika a Výtvarná výchova, ale tu má rád asi každý, protože se tam skoro vůbec nic nedělá. V Tělocviku vážně moc nevynikám, jenom se snažím napodobovat to co dělají ostatní holky. Po škole se vůbec netěším na oběd ve školní jídelně, protože někdy to jídlo nejde ani spolknout. Nedávno jsem se necítila moc dobře, tak jsem šla radši k doktorovi a tam jsem zjistila že budu muset dva týdny být doma. Doma jsem se strašně nudila, ale trochu to utlumily knížky z mojí menší knihovničky vedle postele. Za ten týden jsem jich přečetla vážně hodně a dokonce  jsem stihla přečíst několik knížek do školy. V knihovničce mám docela dobré kousky. Naštěstí se u mě stavila taky Laura, abych si mohla všechno dodělat do školy. Vždycky ale u mě zůstala déle než jsme nejdřív plánovali, protože jsme se zapovídali do nějakého téma. Laura je moje dobrá kamarádka ze školy, ale je to i moje sousedka takže za mnou chodí s učením nebo si jen tak pokecat. Když navštívím Lauru, její máma nám většinou podstrčí horkou čokoládu bez cukru a pšeničné sušenky většinou připálené, takže se ji snažíme vyhnout. Bohužel se nám to někdy nepovede, ale když nám dovolí že si je můžeme vzít do pokoje, rychle se jich zbavíme, abychom nemuseli čichat připálenou vůni ze sušenek a dívat se na hrnek čokolády ve kterém plave škraloup s nějakými bílými kousky.
Lauře závidím její pokoj, protože si ho mohla udělat podle sebe. Stěny mají příjemnou olivovou barvu, nábytek je z krásně upraveného dřeva a prostěradla jsou saténová s krémovým odstínem, že bych si v nich opravdu připadala jako ve vanilkovém krému, který mi dává Valerie na palačinky ráno ke snídani. Chyběla by mi tu však moje malá knihovnička, bez které bych nevydržela ani jeden den.

2.část-zelenožlutá omáčka

„ Konečně, ‘‘ řekla jsem, když jsem se ráno v sobotu probudila „ už jen dva dny a můžu jít do školy. ‘‘ Do školy jsem se moc těšila hlavně na to že se nebudu konečně nudit. Doma už jsem to totiž nemohla vydržet a nejspíš bych se unudila k smrti. Rick mi naštěstí řekl o mé sestřenici z tátovi strany a dal mi na ni adresu, telefon a email. Hned jak mi o ni řekl zkusila jsem ji hned zavolat. Nejdříve z toho byla trochu vykolejená, protože o mě taky nevěděla, ale když ji to její táta potvrdil, okamžitě se představila „ Ahoj já jsem tvoje sestřenice Sophie Syprenn a ty si Nikol ? ‘‘
„ Ano já sem Nikol. Já ti dám taky moji adresu a email, abychom byli pořád v kontaktu. Jestli teda souhlasíš ? ‘‘
„ Jo v pohodě u mě není žádný problém. Tak já radši zavěsím ať za náš první telefonát neprovoláme majlant a okamžitě jdu na email.‘‘
 Je to fakt super holka a už si spolu emailujem celý den. Taky jsme si poslaly navzájem svoje fotky. I když ta její není tak moc kvalitní, jdou vidět její zářivé zelené oči a krásně vlnité hnědé vlasy, které zdedila po její mámě, která je na fotce hned vedle ní. Psala mi že má ještě dvě sestry. Jedna je o dva roky starší a druhá o tři roky mladší. Ta starší se jmenuje Monika a ta mladší Victorie. Victorie je na rozdíl od Moniky velmi živá až hyperaktivní, ale zase Monika je velmi inteligentní. Monika už prý má kluka, který se jmenuje Phil a nedávno oslavila osmnácté narozeniny. Já a Sophie taky oslavíme narozeniny, ale šestnácté. Nejspíš udělám oslavu i s mými kamarádkami a chtěla bych pozvat i Sophie. Ta mi na to zatím neodpověděla, protože neví jestli ji rodiče tak daleko pustí samotnou. Před chvilkou mě napadlo že by přijela i se svými rodiči a já bych aspoň poznala svoji druhou tetu a strejdu. Páni co já bych dala za to, abych mohla poznat moji vzdálenou rodinu a nejenom si je všechny představovat z textu, který mi poslala Sophie. … najednou se přede mnou objeví zelenožlutá omáčka, která tak ale vůbec nechutná a já si ani nevzpomenu jak se to přede mnou objevilo … Valerie má nejspíš dobrý sluch a především čich. Než jsem se stačila pořádně  uvědomit co se vlastně stalo teta to už měla skoro uklizené, aby se mi neudělalo znovu špatně a nebylo to horší než před tím. Očekávala jsem jednu otázku a ta se mi vyplnila. „ Nechceš ještě pár dní zůstat doma? Si celá zelená a teď co si předvedla taky nezvětší o tom že ti nic není, ‘‘ řekla Valerie ustaraně.
„ Ne díky. To byla jen chvilková nevolnost. ‘‘
„ Ale vážně nevypadáš nejlíp. ‘‘
Nakonec se mi ji podařilo přemluvit, že ve škole to zvládnu a když tak ze školy odejdu domů.

3.část-email

Ráno mi už bylo lépe a proto jsem se odvážila jít do školy. Bohužel jsem se stejně nevyhnula Valerii, která mi pořád připomínala včerejší den. Naštěstí jsem jako každý den nemusela sníst ten vanilkový krém, který mi dává Valerie na palačinky, protože bych ve škole asi nevydržela a udělala tam zbytečný rozruch.
Ve škole se to po chvíli zdálo v pohodě, takže se mi ulevilo, že pro mě Valerie nemusí přijet. Holky sice říkali že vypadám nazelenale a měly o mě strach.
Třídní učitelka mi dala nějaký prášek a bylo to v pohodě. Sice jsem asi měla menší kruhy pod očima, ale pořád už jsem nebyla tak zelená. „ Fajn, ‘‘ školu jsem docela zvládla, jenže přede mnou byla těžší zkouška a to byl OBĚD. V jídelně jsem si dala nakonec jenom neperlivou vodu a menší salát. Holky mě domů radši šli doprovodit, abych se po cestě nějak nezhroutila a to se jim povedlo. Doma jsem se podívala na email, jestli mi nenapsala Sophie. Jako bych to nevěděla. Napsala :
Ahoj Nikol, já s našima k vám nejspíš přijedeme a asi už příští týden. Doufám, že to nevadí, protože naši už koupili letenky. Říkali, že to je od nich dárek k mým narozeninám a že pojede i Monika a Victorie. Už se strašně těším a doufám, že do toho nic nevleze.                            Tvoje sestřenice Sophie
 Páni tak to byla bomba. Okamžitě jsem co nejrychleji sešla dolů a řekla jsem to ihned Valerii a Theodorovi. Theodor sice nejdřív nevěděl o co jde, ale to jsem mu hned vysvětlila. Valerii to bylo docela jedno, ale hned šla nahoru do nějakého pokoje na půdě, o kterém jsem vůbec nevěděla a začalo tam cosi vrzat a šel z toho pokoje prach. Když Valerie slezla dolů, zeptala se mě jestli náhodou nevím jaké má ráda Sophiena mamka květiny. Ještě než jsem mohla vůbec něco říct, už se mně ptala kdy přijedou.
„ Už jsem doma rodino… ‘‘ řekl strýček, když přišel z práce „ …je někdo doma ? ‘‘
„ Jsme v jídelně ‘‘ odpověděla Valerie.
„ Myslíš že to nebude Rickovi vadit, že přijede Sophie s rodiči a sestrami ?“ řekla jsem.
Teta na mě jenom kívla hlavou a začala se objímat se strýčkem, protože už dorazil do jídelny. Nemohla jsem si pomoc a okamžitě jsem vše  řekla Rickovi. Naštěstí neměl vůbec nic proti a já jsem hned letěla nahoru, abych napsala Sophie email. Na můj email mi Sophie hned odpověděla že to je super.  Prý se na nás všichni teší a nejvíc asi ona.